JE KONEC

4. dubna 2015 v 19:39 | Kira, Kirawa, Rose |  Admini




Marnotratnost.... jak poetické slovo.... chtěla jsem tenhle článek začít nějakou oduševnělou myšlenkou, něčím zajímavým a neotřelým, ale hey, ten vlak už mi ujel před takovými 24mi slovy.
Hmmmmm... když se podívám na historii tohodle blogu, hlásí mi to datum narození 25.srpna 2008. 25.srpna 2015 to bude 7 let...ale oslavy narozenin se už nedočkáme. Je to docela ironie. Před 7mi lety jsem zde byla "jen" návštěvník, viděla několik admitů střídající se a přidávající své články, a nakonec se stala jedním z nich, a po určitou dobu mě to naplňovalo, bavilo, spojovalo s ostatními, těšilo.
Ale ta doba je pryč.

Právě teď sedím v práci, a přeju si, aby mi ty poslední dvě hodiny noční utekly, a říkám si, že tenhle článek měl přijít daleko dřív. Nechci mluvit za ostatní, ale víte co... myslím, že to co cítím já, cítí i Kiriwí a Rosie. A věc se má jedndouše tak, že už sme všechny někde jinde. Studujeme nebo pracujeme, a věci o kterých jsme kdysi psali, nás už nezajímají, nebo na ně není čas. Není nadšení, není nápad... a na blogu to bylo minimálně poslední rok vidět. Muselo to přijít. Nevyhnutelně.
Možná, že chcete jeden opravdu vážný specifický důvod PROČ - ale myslím si, že každý, kdo má blog delší dobu ví, proč. Je to směs mnoha důvodů. Těžko vybrat jeden. A bez jiskry není oheň.


No.... je to vlastně docela zvláštní, když mi teď lítají prsty po klávesnici, vědět, že tohle je naposledy, co sem píšu... ale je to tak. A zabijte mě, že jsem sentimentální pro věc, která už stejně nefunguje, ale já jsem opravdu a upřímně vděčná, že jsem tady byla. A tím tady nemyslím jen tenhle blog, nebo blog.cz všeobecně. Myslím tím i všelijaké jiné internetové stránky a aplikace, týkající se povídek, anime, mangy, Japonska, Jižní Koreje.... všeho, co mě tehdy na druhém stupni základky, přivedlo sednout k počítači, hledat informace, sdílet je s ostatními a spojit se s nimi. Najít mezi nimi známé, přátele, rodinu. To se mnou zůstane už napořád, a well yeah - blogování mě v podstatě utvořilo v osobnost, kterou dnes jsem, a to se počítá, no ne?

SO.... that's it. The end. THE the end. Ummm.... no, těžko se mi hledají slova. Well.... děkuju a..... neuroňte za náš příliš mnoho slz, vždyť víte, jak jsme na vás poslední dobou s*ali xD. Nezasloužíme si to :D. Mějte se krásně, a třeba se někdy potkáme na nějaké autogramiádě spisovatelů nebo v klubu anonymních superhvězd.
SA-YO-NA-RA sweethearts.
yours always and forever sunny Kira Uchiha



Patrilo by sa povedať, zo pár slov aj z mojej strany, keďže pred 7 rokmi som to bola ja, kto sa spolu s pôvodnou spoluadminkou Amirou rozhodol tento blog založiť. Vlastne to ona ma priviedla k tomu, aby som sa zapojila do blogovej, nazvime to komunity - zvláštne slovo nerada ho používam. Pôvodne to tu mala pod palcom iba ona a ja som sa postupne pridala. Uff, keď nad tým tak premýšľam vlastne to pre mňa boli veľmi bezstarostné časy. Hlavne, keď som tu nebola ja ten hlavný človek, ktorý by sa o tom mal starať. Ale ako roky išli, tak sa to tu všetko menilo. Ako sa menili aj vzťahy s rôznymi ľudmi.
V podstate tomuto blogu vďačím za dosť veľa. Spoznala som sa s babami, ktorú pre mňa teraz fakt cennými priateľkami. A to je, čo povedať, pretože ja nie som veľmi komunikatívny človek a čo sa tých okruhu mojich ozajstných priateľov, no ten je naozaj malý. Ale to tu nechcem nejako rozpytvávať. takže áno, našla som si tu dobré priateľky a tiež príjemných kamarátov a známych. :D

Úprimne dosť, tažko sa mi formulujú ďalšie vety. Nie som v slzách, ani nič podobné. Blogovú smrť som mala v pláne odkedy moja účasť rapídne padla. Skôr mám tým na mysli, že by som chcela povedať na záver niečo výstižné a nie chodiť okolo horúcej kaše. Ale to chodenie okolo horúcej kaše je aspoň dôkazom toho, že moja kreativita odchádza, čo ma dosť štve, ale nič s tým nespravím. Jednoducho musím dať priechod iným veciam, nechcem hovoriť dôležitejším.
Vážne neviem, čo by som ešte viac povedala. Asi už len toľko, že vám všetkých prajem veľa šťastia do života a vám, ktorí ešte vždy držíte svoje dlhoročné blogy, aby vám to vydržalo ;).
Takže ešte raz majte sa ľudia, bolo my s vami fajn :D



with love
Kirawa
Big Boss of this site :D




Děláte si všichni ze mě srandu? Fakt končíme? :D Shit! To je na mě trochu moc nostalgické. A nějak to na mě dopadá. Přiznám se...Ano, těžko se mi odchází, i když je to tu dlouho mrtvo... Jak dlouho tu jsem? Já nevím, opravdu už nevím. Pamatuju si, jak jsem to tu prvně objevila. Pak tu začala "nenápadně" chodit, koukat a komentovat. Mezitím samozřejmě umírál můj blog rosekyyoky.blog.cz, jelikož jsem ani nevěděla, co a jak skutečně chci. Pamatuju si, jak jsem se vším bojovala, hledala si návody, pak se i ptala. blog.cz mi dal hodně. A hlavním středem velkého díky, je tento blog - kunoichi-4ever.blog.cz... Nikdy jsem to nepřiznala nahlas. Vždy jsem měla plno jmén, aby mě nikdo nenalezl...

Poznala jsem plno svých milovaných tady. Je to podivůhodné. Já osobně, jsem se nikdy neuměla zařádit. Z duše nenávidím veřejný projev. Psaní je můj projev. A nyní už i mluvím. Naučila jsem se to díky lidem, které jsem tady poznala i díky dalším jiným věcem, které se mi náhle udaly v mém životě. A teď už jsem velká holka - noví lidé, okamžiky, zkoušky... Pomalu se suneme do světa dospělých. Inspirace mám neustále tuny. Neustále píšu, i když to tak nevypadá. Já mám znamenitý dár mnoho věci umrtvit v sobě, a pak je třeba hromadně "oživit", třeba po půlroční přestávce od psaní... A pak znovu psát.

Nikdy nezapomenu na to, jak mě Bossie tady pozvala, abych se podílela na vývoji. Byl to pro mě sakra šok! Ani jsem nevěděla, co na to říct. Jednoduše ANO. Mnoho lidí přišlo, podílelo se, a odešlo si (ale budu s dovolením věnovat pozornost hlavně mám třem, bez urážky :)). Avšak nezapomínejte, že právě Bossie je tu z nás nejdéle. I když to původně vlastnila Amíra. To je jedno. Může být stavební kámen. Ale tvořitelem VŽDY byla a je Bossie!

Sunny přitančila jako oslnivé světýlko, když jsme začali mít temnotu tady. Hezky to tu vrátila do správného chodu. Sunny JE ponáněč a pilíř údalosti! Obě byly zatraceně aktivní. Vždy jsem žasla nad jejich horečností, kterou já jsem postrádala. Ano, obě jsou zodpovědné a spolehlivé. Já se zodpovědnosti vyhybala. Přiznám to, nemám s tím problém. Jako spoluadmínka, jsem se ji naučila mít. Je to asi proto, jelikož v reálu musím fungovat a tohle bylo pro mě místo, kde jsem si mohla odpočinout.

Je to paradox. Milión krát se v duchu můžu rozloučít, ale je tu kus mého bytí - takže se vracím. Ne, nebyla jsem tolik aktivní. Přesto JSEM tak trochu... tichý strážce? Do teď nějak pracuju uvnitř blogu - spíše jej využívám. NO A?!
Nepláču. Jenom se usmívám jako idiot. A nesnáším odchody. Ale musím se s tím srovnat. Ráda některé věci oddaluju. A tohle jsem oddalovala do kolečna. Věc se má tak, že musíme jít. Už jsme všechny velké holky. Pořád milujeme svět anime a mangy (především Naruta a pak tunu jiných :D)... Pořád píšeme, grafičíme kreslíme a co já vím (ale už je to omezeno na soukromí stav)... Už jsme všechny tři dospěly do bodu, kdy už je čas dát sbohem tomuto místu. Choďte sem. Pořád si pročítejte. ALE NEKRAĎTE! :D Já se to DOZVÍM. :D Sranda. :D :)))))

Jsem Rose Kyyoky, Miss D. A asi... si založím nové místo. Potřebuju to. Sice nyní působím jinde. A píšu tam také. Ale nestačí mi to mít uschováno ve složkách, potřebuju mít pocit pro někoho to dělat. Všechno mít pospolu - staré i nové. To jsem prostě já. Nechám tady všechno. Jo, bylo by fajn mít vlastní blog, jako šuplíček, knihovničku... Uvidíme. Je to nevyzpýtatelné...

Mějte se hezky. Blogujte pilně. Ale i nezapomínejte i žít. Obě se dá zvládat. Mnoho úspěchu, lásky, tvořivosti, inspirace, štěstí a pravých přátel...

Opatrujte se. Sleduju vás! Navždy a provždy vaše R. K. a Miss D.

S neutuchjící láskou; vaše...

 

Kam dál

Reklama