Všichni víme, o co jde. NARUTO MANGA SKONČILA. (A jestli jí nečtete, tak rychle pryč, je tu spoilerů jak naklonovaných!)
Týdny a týdny se o tom mluvilo, nikdo nemohl uvěřit, že zbývá jen 5 kapitol do konce, já sama jsem z toho byla zhrozená, protože souboj Naruta a Sasukeho měl přece potenciál na takových 50 kapitol, a najednou … dnes je dnes, a je to zároveň DEN POTÉ. Den po dni, kdy Naruto manga opravdu skončila. Po 15ti letech, v mém případe po 7… A já mám v sobě tolik pocitů a názorů, že je prostě musím dostat ven.
Musím říct, že poslední měsíc jsem byla jak na drátkách. S každou další kapitolou jsem byla víc a víc v ráži, protože se mi líbilo, jak se mezi sebou ti dva marastili… jenže pak vyšla kapitola 698 a nadšení opadlo. Zároveň se k tomu všemu přidal fakt, že další týden bude konec. Byla jsem tak nervózní. Vážně jsem byla nervózní tak, jako kdyby... ani nevím co. Většina lidí si myslí, že to přehrávám, vždyť je to jen příběh, ale pro mě je to z více důvodů VÍC NEŽ JEN PŘÍBĚH. Táhne se se mnou plno let, díky němu jsem tam, kde dnes jsem, s lidmi s kterými jsem, a napsala jsem, byla jsem součástí a četla tolik příběhů s Naruto tématikou, že už to nikdy žádná jiná tématika nepřekoná.
A tak nechat Naruta jít, pro mě bylo jednoduše děsivé. Co budu dělat příští středu? Na co se budu těšit? Co udělám první, až vstanu, místo toho, že zkontroluju mangareader?
Ano, Naruto není jediná manga na světě, můžu začít číst jinou, a nejspíš to taky udělám, ale jde o to, že Naruto je jen jeden, a ten jeden včerejším dnem skončil. A už nikdy nebude pokračovat. To je ten fakt, který mě devastuje. Jak bychom to umělecky pojmenovali - je to jako tváří tvář definitivnosti. Víte, že je to konečná, a není nic na světě, co by to dokázalo změnit. Cítíte se TAKHLE malincí, a přitom si myslíte, že jako věrný fanoušek, byste do toho měli mít právo kecat ostošest… ale všechno musí jednou skončit, není to tak?
Tak si ten konec pojďme trochu rozebrat.
